Přiznám se, že původní název mého příspěvku se měl jmenovat „Nesnesitelná lehkost bytí“ ovšem tento název by nebyl originální a nejspíše by byl i zavádějící. Přeci jen jsem dílo od Milana Kundery nečetl, přesto jsem ze synapse na www.kosmas.cz pochopil, že v tomto případě jde mimo-jiné i o to, že jedna z hrdinek onoho románu neunesla jakousi lehkost bytí, která na ní po životních situací dopadla, a ta ji nakonec nedovolila žíti v klidu.
Toto tedy není můj případ, a proč jsem si tedy zvolil takovýto název článku? Nejspíše proto, že momentálně vystihuje můj současný téměř bezstarostný život. Co k tomu říci, snad jen: no bylo na čase.
Opět, jak mám ostatně ve zvyku, se nebudu rozepisovat do extrému o zbytečně konkrétních detailech mého skromného života, přesto sepíši pár věcí, které se udály, a které mě nějakým způsobem poznamenaly, resp. zasáhly a nasměrovali jiným směrem. Tak určitě bych se měl zmínit, že již nejsem studentem FIT při ČVUT. Leč mě to v daný okamžik velice mrzelo, v současné situaci se nedá a nedalo opravdu pokračovat. Musím také zpětně uznat, že nyní mám nějak moc volného času! Takže alespoň jedno pozitivum z onoho stavu plynoucí… 
Dále bych se snad mohl zmínit o tom, že si mi podařilo shodit pár nadbytečných kil. Přiznám se, že na nadváhu jsem si nikdy nezvyknul. Od mala jsem byl poměrně vitální a hubený rošťák, který problém s váhou měl až v pozdějším věku kdy přestal aktivně sportovat, a příjem energie v podobě výživných potravin se značně začal lišit od energie tělem vydané. Následoval pak další extrém v podobě vychrtlosti, kdy snad z pevného vnitřního rozhodnutí a přesvědčení jsem začal jíst opravdu minimálně a váha šla rapidně dolů. Ono přesvědčení se pak změnilo v okamžiku, kdy jsem se na sebe podíval na fotce z jedné rodinné oslavy a musel jsem v ten okamžik zkonstatovat, že ony viditelně trčící kosti jsou opravdu nechutné. Začal jsem tedy jíst naprosto přiměřeně a navíc v době, kdy jsem chodil do sportovní třídy a pohybu měl člověk dostatek. Relativně šťastné období mého života… No ale to už je detailů relativně i na mě moc. Kdybych to měl shrnout snažím se opět sportovat, a i když mám menší nadváhu a jsem naprosto spokojený a cítím se poměrně dobře.
Další poměrně důležitou věcí by mohlo být skutečnost, že se v nejbližších dnech budu stěhovat do vlastního doupěte. Ano konečně! 
Slibuji si od toho neuvěřitelný klid a prostor pro případný přivídělek. Ano, jistě že si člověk bude muset sám vyprat, nebo uvařit nějaký chutný pokrm, ovšem žití ve vlastním má mnohem více výhod. Není to pro každého, nehledě na to, když nemovitost ve které hodláte žít není vaším majetkem, a vás pomalu ale jistě vysává podnájem. Ale jak už jsem psal, v mém případě, ano konečně!
Jako poslední novinku bych chtěl zmínit i to, že jak dobíhal srpen do svého pochmurného konce a počasí v letošních letních měsících obecně nepřálo, začal jsem hrát povedené MMRPG TOR. Jde o velice povedenou hru ze světa StarWars a podle mnohých recenzentů je to druhé nejlepší MMRPG po hře WoW. Mě osobně hra nadchnula až takovým způsobem, že jsem porušil své dogma o tom, že za MMRPG nebudu platit. Takže je ze mě subscriber člen a zatím jsem rozhodnut supportovat tuto hru i nadále. Samotná hra ovšem umožnuje i free-to-play, kdy je možné hrát i bez placení na oficiálních serverech s menšími omezeními typu obchodování s jinými hráči. Tedy doporučuji pro ty, kteří mají čas na MMRPG: www.swtor.com.
Takže see’ya, zas někdy 